04. 03. 2022
Hrát či nehrát? Toť otázka.
Ten Cicerův výrok použil v písni „Král a klaun“ Karel Kryl (kamarád, o kterém někdy napíšu víc) v době okupace vojsky SSSR. Tenkrát jim „alibi“ dělala vojska Polska, Maďarska, Německa (východního) a Bulharska, která ale relativně brzy nahradili další a další „rusáci“. Tak jsme jim říkali a psali je zásadně s malým písmenem, protože to nebyl název národa – Rusové, nýbrž povahový rys! Dohromady bylo v Československu až 750 tisíc cizích vojáků. Asi 150 tisíc rusáků u nás zůstalo přes dvacet let. Ten kus Karlovy písně mi teď zní v hlavě. Překládá se to jako „Mezi zbraněmi Múzy mlčí“ nebo třeba „Ve válce Múzy mlčí“. Našel jsem také imperativní překlad. „Vypukla válka! Zmlkněte, múzy!“
Historie ale ukazuje, že Múzy nelze umlčet. Ani vypnutý internet a kontrolovaná televize, ani tanky, letadla či rakety nemohou umlčet myšlenku. Možná ani vyhubení lidstva ji nezničí, protože myšlenka je možná součástí vesmíru, pro někoho možná Boha v jakékoli podobě, nevím. Možná by tu písničku, kterou jsem nedopsal, někde v jiném vesmíru a čase dopsal někdo jiný. My tu ale jsme. Teď a tady. Ani ty nejhorší zbraně v lidech samých nás nezastaví. Ani snaha o rozdělení společnosti prostřednictvím jakéhokoli tématu – uprchlíci odkudkoli, Covid, muslimové a teď Putinovo šílenství na pokraji třetí světové války. Já myslím, že je třeba hrát a mluvit. Říkat pravdu, dávat naději, probouzet lásku člověka k člověku.
Těšíme se na Vás!
Petr Rímský