1. 2. 2021

Ahoj, lidi :-).

Možná to vypadá, že když nejsou koncerty, tak neděláme nic, ale není to tak. Ano trvá to dlouho. Strašně dlouho! Trochu jsme nadávali, trochu jsme doufali, že to nebude trvat dlouho. Trochu jsme si dělali srandu. Po roce to už taková sranda není a mnoho kolegů zápasí s pocity zoufalství. O komediantech se ani moc nemluví. Jen občas, když některý slavnější umře. Ale já si na nic nestěžuji, zůstal jsem optimistou a snažím se nějak využít čas. K přemýšlení a vymýšlení.

Třeba písničky. Hraji si pořád se svými fragmenty, které jsem si zapisoval nebo zapamatoval. Z některých už jsou skoro hotové písničky, ale když nejsou úplně hotové, je to stejné, jako nemít nic. Přepisuji, dopisuji, hraji a hraji si… Občas poslouchám některé polské písničky, kterých už mám hezkou sbírku. Škoda, že neumím polsky :-).

Ale jednu novinku mám. Dlouho jsem nosil v hlavě myšlenku, že bych psal takové drobné úvahy či fejetony. Teď ta myšlenka uzrála a já jsem začal psát. Chodím jako do práce. Udělal jsem tedy na svém webu rubriku „Myslím, že…“ a tam najdete každou sobotu ráno něco nového. Na Facebook dávám jen upoutávku, nikoli celý článek. Proč? O tom píšu hned v prvním článku.

Těší mě, že sledovanost roste, takže to lidi zřejmě baví.

Lidi, ahóóój.
Petr

29. 11. 2020

Ahoj, lidi.

Pro rok 2020 jsme naplánovali několik koncertů v Polsku na nejednom krásném místě. Jenže... Ale to víte sami.

Takže teď máme čas podívat se na fotky ze dvou koncertů, na které jsme byli schopni si doslova „odskočit“ mezi jedním a druhým obdobím nucené přestávky. Ale co, není snad důležitější kvalita?

Pro hezký začátek jsme přijeli do Warszawy. Abychom se odměnili za ještě něco více ujetých kilometrů Polskem, než obvykle, seznámili jsme se s několika známými místy. Ale moment! Že by tam byla i Praha? Je tam, jenže ne ta česká, ale jmenuje se tak část Warszawy. Vlastně jsme udělali krásnou cestu v čase i prostoru, protože jsme tam našli úžasné Muzeum neónů...

Podívejte se na několik fotografií z koncertu v mimořádně pohostinném klubu La Boheme. Nečekaně se k nám přidal i polský písničkář Tolek Muracki, takže jsme si mohli po čase zase zahrát chvíli spolu. Diváci si mohli nečekaně poslechnout ještě jeden koncert. To bylo překvapení pro všechny!

Petrovy zvyky nezahrnují spěch u kávy (alespoň po ránu). Před odjezdem na jih jsme tedy museli ještě zkontrolovat místní knihovnu – kavárnu... Tak a teď se můžeme vydat do Chełmu.

V Čechách říkáme, že cesta k srdci vede přes žaludek. V Polsku to dobře vědí a my to můžeme potvrdit! Společný oběd před koncertem byl u písničkáře Jarka Buczka. Kromě nášeho týmu včetně Joanny Sajdłowské a Jarkovy manželky tam byl i další polský písničkář Merak Bojda, který za námi přijel z polského Slezska i s manželkou.

Samotný koncert v Chełmu se konal v krásném podzemním prostoru. Náš hostitel Jarek Buczek organizuje koncerty v zahradě pod lípou, ale podzimní počasí by nám nedovolilo udělat v pohodě. Podívejte se ale pozorně. I v podzemí uvidíte trochu zelené...

Nemohli bychom vynechat Marka Bojdu, když už tam byl, takže náš koncert začal. A samozřejmě bez samotného Jarka Buczka, kterého Petr na závěr pozval na scénu. Protože nejlepší na koncertech jsou zajímavá setkání. Na viděnou na jaře! Připravujeme další akce v Polsku a těšíme se na vás.

Lidi, ahóóój!

Bogna Piter (přeložil a upravil Petr Rímský)